Obilné mlýny platí téměř jakoukoli cenu za tvrdou pšenici

Na velkoobchodním trhu v Seville se tento týden nabízí 515 EUR za tunu, v italské Bologni 480 EUR a ve francouzském La Pallice 410 EUR za tunu. V kanadských vývozních přístavech se v současné době požaduje 580 USD za tunu, což je dobrých 490 EUR za tunu. Německé mlýny na tvrdou pšenici a výrobci těstovin si stěžují na akutní nedostatek tvrdé pšenice v důsledku mizerné úrody v důležitých pěstitelských oblastech v Evropě a zejména v Kanadě, která je jejím největším světovým vývozcem.

Německo je i tak závislé na dovozu tvrdé pšenice, protože navzdory rostoucímu pěstování musí dovážet více než 80 %, tedy více než 1 milion tun ročně. Zboží většinou pochází z velkých evropských producentských zemí Itálie, Francie a Španělska nebo z Kanady, která je největším světovým vývozcem.
Generální ředitel Svazu obilnářského, mlýnského a škrobárenského průmyslu (VGMS) Peter Haarbeck nedávno popsal situaci v zásobování jako "dramatickou". Shánění tvrdé pšenice, která v současnosti stojí téměř třikrát více než obvykle - pokud je vůbec k dispozici - je téměř "zoufalé". Při výrobě těstovin je nákup surovin nejdůležitější položkou v kalkulaci.
Podle člena představenstva VGMS Guida Jeremiase těstoviny rozhodně nedojdou. Zda budou letos všechny regály stejně dobře zásobeny těstovinami jako v minulosti, je však "nepředvídatelné".

Špatná úroda v Kanadě a Evropě

Celosvětová produkce tvrdé pšenice se v poslední době dramaticky snížila v důsledku sucha a horka v USA a Kanadě. Kanada je v běžných letech nejvýznamnějším vývozcem tvrdé pšenice. Letos se jí však sklidilo pouze 3,5 milionu tun. V loňském roce severoamerická země vyvezla 5,8 milionu tun tvrdé pšenice, tedy 90 % své sklizně.

Kanadská tvrdá pšenice se dodává především do USA, ale také do severní Afriky a Evropy. "V letošním roce nebude Kanada zdaleka schopna zajistit množství, které je v Evropě potřeba," říká Jeremias. Podle VGMS je však nedostatek tvrdé pšenice i v jiných regionech Evropy.

Největší evropský producent, Itálie, má za sebou dobrou sklizeň z hlediska objemu - Evropská komise ji odhaduje na přibližně 4,3 milionu tun, což je o 435 000 tun více než loni. To je zároveň více než polovina evropské produkce, která činí přibližně 8,0 milionů tun. Přesto jsou Italové jako největší evropský výrobce těstovin závislí na dovozu - obvykle z Francie, Španělska a Řecka. 

Sklizeň ve Francii, která je také dobrá z hlediska množství, 1,6 milionu tun, což je druhé místo v Evropě, nemá dobré vlastnosti, protože déšť v době sklizně vedl na mnoha místech ke klíčení a napadení plísněmi. Z francouzské produkce je možné mlít pouze malé množství produktu.

Další významné evropské producentské země, jako je Španělsko ( třetí místo na evropském žebříčku ) sklidilo 772 000 tun, což je o 50 000 tun méně než v předchozím roce, a sklizeň Řecka ve výši 624 000 tun je v dlouhodobém srovnání také poměrně malá.

V Německu se díky trvalému nárůstu pěstování sklidilo 207 000 tun. To je o 30 000 tun více než v loňském roce.  To pokryje však pouze asi 80 % německé poptávky. Spolkový zemědělský institut uvádí, že roční spotřeba tvrdé pšenice činila při posledním sčítání 1,2 milionu tun a má rostoucí tendencí.

Ve východní Evropě pěstují zemědělci stále značné množství tvrdé pšenice, zejména v Maďarsku a na Slovensku, kde se v současnosti očekává sklizeň 128 000, resp. 231 000 tun, a v Rakousku, kde by zemědělci mohli sklidit necelých 90 000 tun.